Mám maličký ateliér v kterém tvořím, povětšinou, veliká díla. Hrníčky ani mističky u mě (obvykle) nenajdete. Většina výrobků je pro prospěch přírody - různých broučků, čmeláků, motýlů, ptáků... Nebo pro naše zdraví, ať už fyzické či duševní :-)

Tvořím z lásky. A bez téhle lásky prostě nemůžu být.

Zachycuji v tvorbě své aktuální nálady, pocity, potřeby. Inspiruji se hlavně přírodou nebo svými dětmi. Mám plnou hlavu nápadu.

Když oheň vdechne život

Pálím ohněm, v peci na dřevo - Když mám hotovou spoustu vyrobků, tedy spíš když se ta chvíle začne blížit, začnu doma vyhrožovat pálením. Pak si seženu hlídaní pro děti. S manželem několik hodin skládáme věci do pece a já si k ní pak sednu a začnu topit. Zpočátku velmi opatrně, aby vše nepopraskalo. Hlídám, aby teplota moc nestoupala, dusím plameny. Po několika hodinách už topím hezky z vesela, oheň pěkně plápolá a já s gustem přikládám. Když takhle topím asi 7/8 hodin, kukátkem mohu pozorovat takový zázračný zlom - v peci není tma, ale všechny výtobky začnou žluto-červeně svítit. A to už začínám topit víc než z vesela. Beru rukavice a cpu tam dřeva co se dá. Dlouhou tyčí roštuji a zase cpu a zase roštuji.... V peci to hučí. Z komína šlehají plameny. Někdy uprostřed noci (asi po 14 hodinách pálení) konečně padá žároměrka s značkou 120 (1200stupňů) a já padám do postele (často ještě zmazaná od sazí a popela. Druhý den pak pořád brousím okolo pece a sleduji jak klesá teplota. Celá nedočkavá až ji otevřu :-)