Stále tvořím s babičkou

Po babičce se mi stýská, umřela před mnoha lety. Našla jsem si ale způsob jak spolu stále ještě tvořit.

Babička Křemenka.

Tak ráda jsem k ní jezdila. Byla vždy veselá a tak tolerantní. 

Taky milovala tvoření. A byla tak šikovná, snad na všechno. 

Ráda tvořila i se mnou. Většinou jsme pekly něco výborného (byla úžasná pekařka) a nebo dělali Vizovické.

Umřela mi před mnoha lety. Ale zůstaly po ní tyhle úžasné dečky. Mám jich tolik. Dokonce i záclony a ubrusy. S velkou láskou je teď používám a cítím, jak spolu znova tvoříme.
Občas když se mi po ní stýská, si ty dečky vezmu a objemu je. Čichám k nim. I když jsem některé z nich už mockrát prala, stále voní jako babička.

S velkou láskou je přebírám a vybírám si, kterou obtisknu kam. Z které bude klobouk, kterou dám na sukni, na šaty, sedlo, krmítko, misku..... Nebo jen část na křídla ptáčků či kousky hlíny z kterých potom dělám mozailku.

Některé mám v ateliéru a tvořím z nich z keramiky, vnímám to potom jako takove společné dílo mé a mojí babičky Křemenky. 

Pár jich mám ale doma a dělám z nich nádherné dekorace na štědrovečerní stůl.

Děkuji žes mi je tady nechala babi ❤️