Jak jsem začala dělat hrníčky a mističky

Dřív jsem si myslela, že hrníčky a mističky musejí být dokonale hladké - celé polévané glazurou, dokonale kruhové, s hladkým okrajem. Tenký střep. A s ouškem! Takže docela určitě porcelánové. Keramické byly jen nedokonalou náhradou porcelánu. A výroba něčeho takového mě fakt nebavila.

Něco na tom bude a moje láska k starožitnému porcelánu stále zůstává, ale už jsem pochopila, že Svět je veliký. Bylo to, jako bych byla zavřená v malé místnosti a ani o tom nevěděla. Pak jsem ale vyšla ven a zůstala v ohromení.

A jak k tomu došlo?

Přišla za mnou jedna úžasná žena abych jí udělala hrníčky na ceremoniální kakao. Úplně jsem ty hrníčky viděla. Hned mi bylo jasné, že na to je pec na dřevo to pravé, že na takovou věc potřebujete hrníčky s duší. Povedly se mi dokonale!

A tehdy jsem vyšla z té pomyslné místnosti a pochopila, že hrníčky mohou být cokoli co je nám blízké. Že mohou mít duši. A mističky, tácy,talíře... také.

Jako první jsem udělala na zkoušku jen jeden. Po vyndání z pece jsem se do něj ale okamžitě zamilovala. Teď z něj už několik týdnů piju kafe a pořád jsem jím ohromená. Pořád na něm nacházím mové detaily. každé naše společné kafe je pro mě unikátní. Podle toho jak ho pootočím je ten dotek vždy jiný. Miluji se ho dotýkat rty. Hladit ho prsty. Dívat se na něj. Zkoumat co jsem na něm vytvořila já a co oheň. Vím, že je naprosto jedinečný, že nikdy nevznikne stejný.

A tak před sebou teď vidím ten veliký Svět. Mám plnou hlavu hrníčků a mističek a moc mě teší je tvořit. Jsou to teprve první krůčky které v tomhle novém světě dělám, ale moc mě těší každý z nich. A vidím jaké orovské množství jich mám teď před sebou. Tolik nápadů.

Jak nekonečné jsou naše možnosti?